Kočárkem z Bažantic v Satalicích do Vinořského parku a zpět
Praha 9 - Satalice, Vinoř
Hledáte pohodovou procházku s kočárkem a psem na kraji Prahy, kde to nevypadá jako Praha? Vinořský park a satalická bažantice jsou přesně tohle. Lesní cesty, žádné kopce, pes na volno a navíc kus šlechtické historie pod nohama. A my jsme to náhodou objevili jen proto, že jsem k narozeninám chtěla krosnu..
“Jediný, co si přeju letos k narozeninám, je krosna na nošení dětí.”
Takhle nějak to začalo. Respektive, rozpohyboval se kolos hledání krosny a vhodného obchodu na vyzkoušení, což nás přivedlo do těchto končin Prahy. Ono totiž vybrat krosnu na dítě, to je trochu vyšší dívčí. Jakmile jsem se do hledání ponořila, zjistila jsem, že na trhu existuje spoustu možností a nikdo vám vlastně neřekne “tahle je nejlepší, tu si kupte” nebo “tahle je sice nejlepší, ale zatraceně drahá, pokud chcete zlatou střední cestu, vezměte si tuhle”. No a tak se stalo, že jsme museli jet zkoušet, co bude sedět na naše sedavou prací strhaná třicetiletá záda nejlépe.
Když jsem zjistila, že valná většina prodejen nabízí jen jednu značku krosen a já toho chci vyzkoušet co nejvíce během jedné návštěvy, jediná možnost byla jet do prodejny Pro malé dobrodruhy (kéž by to byla spolupráce, pro tu pejskovou lahev se musím vrátit) v Letňanech. Jenže my jsme s manželem praktičtí tvorové. Přece když už tam pojedeme, tak nezabijeme celé víkendové dopoledne jen jízdou do obchodu. Takže jsem nažhavila mapy.cz a jala se hledat nějakou přiměřenou trasu s tím, že zabijeme více much jednou ranou.
Od této trasy jsme vlastně vůbec nic nečekali. Měla splnit účel - o jeden spánek se postará kočárek a vyvenčíme psa. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme objevili velkou krásu na kraji Prahy. Vlastně to tam vůbec nevypadá, jako že jste v Praze a snad nikde jsem na tohle místo neviděla tip. Nebo jsem jen špatně koukala, to je určitě možný.
Člověk si vlastně ani nevšimne, že přechází mezi dvěma lokalitami a má to svůj důvod. Za vše může rod Černínů, kteří vlastnili zámek Vinoř a v Satalicích měli bažantici. Cesta je navržená tak, aby šlechtictvo neopustilo estetické prostředí když si jeli ulovit bažanta. Taky tu najdete duby staré až 300 let, takže pamatují Marii Terezii a přežily průmyslovou revoluci i obě světové války. Mazec.
Teď trocha zeměpisu. Zaparkovali jsme v ulici K Radonicům kousek od odpočinkového místa. Parkovacích míst tam bylo spoustu a modré zóny žádné. Prošli jsme branou do parku a pokračovali za východ po cyklostezce A263. Samozřejmě se dá pokračovat po značených cestách, ale my jsme jako obvykle řekli ne a odbočili doprava na neznačenou cestu. Vedlo nás to krásnou lesní cestou, občas nějaký ten kořen, kámen, ale nic co by nethule nezvládlo. Jeden sjezd z kopečka byl trochu krkolomnější, takže jsme ho pro jistotu přenesli, ale bylo to jen pár kroků a dalo by se to v pohodě sjet. Tady za nás byla nejkrásnější část cesty, mýtina ohraničená lesy, slunko prosvítalo mezi korunami stromů, prostě nádhera. Pak už jsme se napojili zpátky na cyklostezku A263 a pokračovali dál doprava na sever.
U rybníku U Kamenného stolu jsme se pokusili odbočit doleva na západ na neznačenou cestu, ale vrstevnice nelhaly a po pár desítkách metrů jsme to otočili zpátky, protože to byl fakt krpál. Vrátili jsme se tedy na A263 a pokračovali doleva na sever až k Pohankově rybníku. Dál nemělo smysl pokračovat, takže jsme po A263 vrátili až k autu. Tady byla cesta lepší, spoustu pískovcových skal a jeskyň. Z lesa nás to pak vyplivlo do aleje lemované loukami. To je to estetické propojení bažantice a vinořského parku. Počáteční okruh se dal sjet i jinudy. Potkali jsme pár lidí, přecijen jsme ve městě, ale po civilizaci ani památky a rozhodně se nejedná o turisticky exponované místo.
Finální hodnocení je tedy 4 z 5. Body ubíráme za trochu horší terén, ale pořád to hodnotíme jako pohodovou procházku.
Pak se jela zkoušet ta slavná krosna, ale to už je jiný příběh. Můžu ale prozradit, že se tu objeví i pár tipů na krosní výlety aneb co kola neujedou, ale stojí za to vidět.